V minulém článku (Když pes mluví beze slov: naučte se rozumět jeho řeči těla) jsme si představili základní „slovník“ psí řeči těla – jednotlivé signály, jako je pozice uší, ocasu či uklidňující gesta. Znalost těchto prvků je nezbytná. Stejně jako při učení cizího jazyka: nejprve musíme znát slova, abychom porozuměli větám. Dnes uděláme krok dál. Podíváme se na to, jak tyto signály spojovat dohromady a vyhodnocovat jejich souhru v konkrétních situacích. Psi totiž nekomunikují pouze jedním gestem. Jejich tělo mluví jako celek.
Proč nestačí sledovat jeden signál
Zatažené uši mohou naznačovat strach. Jenže co když pes zároveň vrčí? A co když má uši zatažené, ale ocas drží vysoko? Každá kombinace má jiný význam. Začátečníci dělají často stejnou chybu: zaměří se na jeden prvek – například vrtící ocas – a z něj vyvozují závěr. „Vrtí ocasem, tak je šťastný!“ Jenže vrtění ocasu může doprovázet radost, ale také stres, nejistotu nebo vysoké vzrušení.
Klíčem je kontext: Co dělá zbytek těla? Jak vypadá postoj? Jaké jsou oči? Jak pes rozkládá váhu?
Teprve celkový obrázek funguje jako dobře sladěný orchestr. Každý signál je nástroj a dohromady vytvářejí melodii, kterou se učíme číst.
Rychlá orientace: základní stavy a jejich projevy
Uvolněný pes
- Tělo: pružné, volné
- Uši: v přirozené poloze
- Oči: měkký, klidný pohled
- Ocas: volně visící
- Tlama: uvolněná
Zvědavý pes
- Tělo: lehce napřažené směrem k podnětu
- Uši: natočené dopředu
- Oči: soustředěné
- Ocas: vodorovně nebo mírně zvednutý
- Tlama: zavřená
Nejistý pes
- Tělo: váha posunutá dozadu
- Uši: mění svou polohu, nejsou stabilní
- Oči: rozšířené zorničky
- Ocas: nízko
- Tlama: zívání, olizování nosu
Vystrašený pes
- Tělo: nízké, někdy ztuhlé
- Uši: přitažené dozadu
- Oči: široce otevřené, může být vidět bělmo
- Ocas: mezi nohama
- Tlama: rychlé dýchání, někdy stažené rty
Obranný (defenzivní) pes
- Tělo: ztuhlé, opticky „větší“, napjaté
- Uši: dopředu nebo dozadu podle situace
- Oči: tvrdý, upřený pohled
- Ocas: vysoko a ztuhlý
- Tlama: stažené pysky, někdy viditelné zuby
Tyto popisy usnadňují orientaci, nicméně jejich interpretace má smysl pouze v širším kontextu celého těla a situace.
Praktické scénáře ze života
1) Setkání s cizím psem na procházce
Co vidíte:
Váš pes zpomalí, odvrací hlavu, olizuje nos. Ocas má nízko, ale lehce jím pohybuje. Tělo staví bokem k druhému psovi.
Co to znamená:
Pes je nejistý a používá uklidňující signály. Říká: „Nejsem hrozba. Dejte mi prostor.“
Jak reagovat:
Nechte psy přiblížit se pomalu a ideálně v oblouku. Nenucený kontakt je bezpečnější. Pokud se druhý pes řítí přímo a sebevědomě, raději situaci přerušte.
2) Návštěva u veterináře
Co vidíte:
Pes se třese, má uši přitažené dozadu, ocas mezi nohama, široké oči s viditelným bělmem. Snaží se couvat nebo schovat.
Co to znamená:
Jde o výrazný strach. Nejde o „herectví“, ale o skutečnou úzkost.
Jak reagovat:
Netlačte psa fyzicky kupředu. Dopřejte mu čas, klidný hlas a možnost adaptovat se. Pokud to není akutní, lze návštěvu odložit a pracovat na postupné desenzitizaci.
3) Když chce pes interakci odmítnout – třeba při kontaktu s dítětem
Co vidíte:
Dítě se rychle blíží, pes zívá, olizuje nos, odvrací hlavu a couvá.
Co to znamená:
Pes jasně signalizuje nepohodu. Nemá zájem o kontakt.
Jak reagovat:
Okamžitě zastavte dítě. Vysvětlete mu, že pes žádá prostor. Ignorování těchto signálů může vést k eskalaci až ke kousnutí.
Časová osa eskalace: co se stane, když signály ignorujeme
Mnoho kousnutí není „bez varování“. Varování přišla, jen nebyla rozpoznána.
Fáze 1 – Jemné uklidňující signály (1–3 min před incidentem)
- Zívání
- Odvracení pohledu
- Olizování nosu
- Natáčení hlavy stranou
Význam: „Prosím, uklidněme to.“
Když vidíte, že je pes napjatý nebo nervózní, dejte mu prostor a pomůcky, které mu pomáhají uklidnit se – například hračky.
Fáze 2 – Intenzivnější signály (30–60 sekund)
- Couvání
- Nízký ocas
- Zatažené uši
- Viditelné bělmo
- Snaha odejít
Význam: „Takhle už to nezvládnu.“
Fáze 3 – Poslední varování (5–15 sekund)
- Ztuhnutí
- Zmrazení
- Vrčení
- Stažené pysky
Význam: „Okamžitě přestaň!“
Fáze 4 – Obranná reakce
- Kousnutí
Pes komunikoval dávno předtím. My se musíme naučit slyšet už první fázi.
Signály, které lidé nejčastěji špatně vykládají
1) Zívání = „je unavený“
Ve stresové situaci jde o uklidňující gesto.
2) Lízaní obličeje = „má mě rád“
Může to být i submise nebo nervozita – záleží na kontextu.
3) „Zamrzl“ = „je hodný“
Zmrazení je často krajní stresová reakce, ne poslušnost.
4) Vrtí ocasem = „má radost“
Ztuhlé, rychlé vrtění ve vysoké pozici znamená spíše napětí.
5) „Usmívá se“ = „usmívá se jako člověk“
Submisivní „úsměv“ je signál nejistoty, ne radosti.
Kontext mění význam: stejné signály, jiné situace
Pes se chvěje
- Po koupeli → zima
- U veterináře s nízkým ocasem → strach
- Při očekávání pamlsku → vzrušení
Pes olizuje nos
- Po jídle → hygiena
- Když na něj mluvíte nahlas → uklidnění
- Při kontaktu s cizím člověkem → nejistota
Bez kontextu nelze signál správně číst.
Co když si nejste jistí?
- Udělejte krok zpět
- Zpomalte pohyby a ztište hlas
- Sledujte změnu v projevech
- Vždy preferujte opatrnost
Pokud máte pochybnosti, dejte psovi prostor. Nikdy tím nic nezkazíte.
Plemena a individuální rozdíly
Ne všechny psy lze číst stejně.
- Plemena s krátkým ocasem nebo visutýma ušima signalizují jemněji.
- Plemena s plochým obličejem mají omezenou mimiku.
- Některá plemena více „mluví“ hlasem.
- Každý pes má svůj osobní „dialekt“.
Poznejte, co je typické právě pro vašeho psa.
Závěr: Naslouchat znamená porozumět
Čtení psí řeči těla je dovednost, která se učí postupně – dennodenním pozorováním a respektem. Nejde o to, umět nazpaměť všechny signály. Podstatné je vnímat celkový obraz, respektovat hranice psa a chápat jemné nuance. Pes, který ví, že jeho komunikace je respektována, se cítí bezpečněji, sebejistěji a vytváří s vámi hlubší vztah.
